Z náměstí v Kroměříži jsme vyrazili na čas, protože nás čekala co do zastávek nejnáročnější etapa. Kdo zná cyklotour, ten ví, že Morava je štědrá (nejen) na zdejší koláčky, které vynahradí všechny špeky, které bychom (náhodou) nechali cestou. Ale nejprve konečně představím Ivana Burkerta. Josefa poprvé uviděl na Tour de France, když se tam jel podívat na závod a náhodou Pepu zahlédl. Pak o rok později na Giru a ještě o rok později znovu na Vueltě. Takže vyrazit na cyklotour Na kole dětem se rozumělo sama sebou. Ivana navíc táhlo vyzkoušet si i vysoké kolo. Pepa mu jedno opatřil a přivezl do Prahy. Přijel v obleku, protože tu měl jednání, ale nic mu nebránilo v tom, aby Ivanovi předvedl, jak je jízda snadná. Jak se ale vyšvihl do sedla, roztrhl si o stupátko nohavici až po koleno. Což Ivana pochopitelně nemohlo odradit.

Ivan Burkert se stal naším nejznámějším cestovatelem na vysokém kole. Ze svého rodného Hradce Králové vyjel do Santiaga de Compostela (3326 km), do Říma (4181 km, vzal to oklikou), na Nordkapp (4089 km) a do Petrohradu (3629 km). Z každé z cest vydal krásné knížky. Už má v hlavě další výlet, o tom vás ale budeme informovat až příští rok.

Tak a na trať. Cestou do Koryčan to bylo přes několik brdků, rozhodně jsme se rozdýchali. Kryčanská paní starostka Ing. Hana Jamborová nás přivítala, pan ředitel ZUŠky Norbert Svačina zajistil fanfáry a my si s chutí dali – ano, koláčky a chleba se sádlem. V Kyjově k nám promluvil vedoucí kanceláře starosty pan Filip Zdražil a na cestu nás vyprovodil s dalšími místními cyklisty. Třetí v pořadí bylo Veselí nad Moravou, Josefovo domovské město. Na náměstí bylo nepočítaně místních a školáci a děti, které nám předvedly tanečky. Originální zakončení – dárkový koš plný hraček pro děti, na něž sbíráme příspěvky. Milé , děkujeme.

V Kněždubu (to je krásný název obce) nám naservírovali tlačenku (jasně, i koláčky), pan starosta Libor Grabec představil obec a děti předvedly krásnou vtipnou písničku i s dramatickým doprovodem, což s nimi secvičila paní učitelka Jana Piškuzová. Kdo zašel do místní hospody, promiňte, klubu, vrátil se o dva roky zpět: na stolech popelníky s vajgly, prohulené zdi a čpavý odér, který už naštěstí neznáme. Z Kněždubu jsme ale jen tak neodjeli. Přijali jsme milé pozvání velebného pána Jana Turko k návštěvě zdejšího kostela svatého Jana Křtitele vymalovaného Vojmírem Vokolkem v roce 1964 a doplněný obrazy Jožy Úprky (1861–1940), zdejšího slavného rodáka. Tady nás Ivo Dvořák vyfotografoval a my se vydali dál i s panem farářem, který na kole šlapal kus s námi.

Pokračovalo nás 159 nebo i víc, ten chumel se špatně počítá. Další zastávka: Vinný dům Bzenec. Nebojte, jednak máme rozum, jednak jsme pana majitele Dušana Černocha a ředitele Radka Měchuru opravdu překvapili, protože čekali čtyřicet avizovaných cyklistů, zatímco nás přijelo čtyřikrát tolik.

V Ratíškovicích nás uvítali pan starosta Josef Uhlík a paní senátorka Anna Hubáčková. Petr Vlček tady zvýšil tržbu našich propriet (o tom bude někdy příště řeč), když avizoval ústrojovou kontrolu. Někteří z nás mají ještě starší typ ponožek, kdy se levá a pravá liší. Nebudu vás zatěžovat, ale kdo je prohodí, má průšvih a je plísněn. Zamezit se tomu dá jen koupí nového provedení, kdy jsou obě ponožky stejné. Takže slabší povahy hned na místě koupily nové fusekle.

Hodonín – naše tradiční zastávka, kde nás uvítal a pobídl k osvěžení pan místostarosta Ladislav Ambrožek. Potěšila nás zde tlustá kočka, což nebyla místní krasavice, nýbrž veselá skupina Fat Cat.

Odsud kousek je Lužice, nevelká obec, kde – velmi nezvyklé – spolu předchozí starosta Jaroslav Kreml i současný starosta Tomáš Klásek přátelsky vycházejí. Přivítali nás společně.

Závěr dnešní etapy se blížil: poslední zastávka se odehrála v Mikulčicích. Nejprve zastavení u rodného domku Fanoše Mikuleckého, známého sběratele lidových písní, kde nás čekal místostarosta Jan Vlašic a paní učitelka Ivana Simčíková, která vede zdejší pěvecký sbor. Však se také tři malí zpěváci krásně předvedli. Dnes naposledy jsme pojedli koláčků a popojeli pár kilometrů ke zdejšímu slovanskému hradišti, kam jsme přijeli vítáni cimbálovkou. Děkujeme, byl to krásný závěr. Odsud zpět do Hodonína, na večeři a na kutě, dnes si to zasloužíme.

Jo, abych nezapomněl, ještě k Ivanovi Burkertovi: Během svého cestování o jedno kolo přišel. Stalo se ve Španělsku. Sotva 200 km před cílem zastavil v zahradní restauraci, kolo opřel o strom a dal si něco k snědku. Vtom u stromu zastavil menší náklaďák, vyskočil chlapík, hodil kolo na korbu a tradá pryč. Tak kdybyste tam někdy zabrousili a zahlédli Španěla na vysokém kole, víte, co máte dělat.

Hezký večer.

Jan Králík