Někdy si člověk to referování o naší cyklotour užívá, jindy ale… Dneska je to ale.

Než se do toho nerad pustím, vrátím se ještě ke včerejšímu večeru, to se už do reportu nevešlo. Nesl se ve znamení motýlku, poznávacího znaku prof. Jana Pirka. Na jeho návrh nám ušili motýlky s motivem našeho loga, takže jsme si je včera večer nasadili. Kdo ho zapomněl doma, byl pan prof. Pirk, takže si musel pořídit další. To se (nejen) profesorům stává, pravda… A ještě něco ze včerejšího večera. Na pana docenta Jiřího Vokurku si nachystali harmoniku, někdo říkal, že na ni prý hraje. Kdo čekal Ovčáky čtveráky, byl vyveden z omylu. Operuje-li tak, jako vyšvihl Život je jen náhoda, můžete si bez obav lehnout na jeho operační stůl.

Pořád se mi nechce do toho, co vám musím vyjevit, přiblížím tedy nejprve trochu zákulisí cyklotour. V celé její dosavadní historii jsou jen tři osobnosti, které absolvovaly všechny ročníky a všechny etapy. Pochopitelně Josef Zimovčák, Ivan Burkert (o něm řeč jindy) a JUDr. Alexandr Fedoročko. Šedá eminence našeho podniku. Nikam se nehrne, málokdy něco řekne. Když povstane, všichni ztichnou. Vědí, že promluví krátce, trefně, k věci. O cyklotour se dozvěděl před deseti lety z rozhlasového pořadu, v němž vystupoval Pepa Zimovčák, lékařka z dětské onkologie Fakultní nemocnice Motol a profesor Pavel Pafko. Tématem byl první ročník Na kole dětem. Startoval tehdy na východním Slovensku v Nové Sedlici. Hleďme, řekl si při poslechu rozhlasu Saša (jak ho důvěrně oslovujeme), nedaleko žije moje maminka. Dobrá akce. Odjel na Slovensko, vytáhl staré kolo, které odložil syn, a přidal se, ač na kole do té doby prakticky nejezdil. Držel se, ačkoliv dojížděl do cílových měst, když už bylo po všem. Fyzičku měl, protože to je – důležitý detail – hokejový rozhodčí, čtyřicet let pískal, z toho dvacet extraligu, dodnes působí jako extraligový brankový videorozhodčí, krátce osobnost. Tenkrát v roce 2010 dojel do cíle v Aši. Cestou pochopil, že je to akce prakticky soukromá, že Pepa všechno platí ze svého, aniž si může být jist, že v cíli neskončí v červených číslech. Takže hned jednak významně, ale opravdu významně sponzorsky přispěl, jednak jako právník rozhodl, že taková akce musí mít náležitou formu, nejlépe nadačního fondu. Dnes je členem správní rady, u něho se sbíhají mnohé nitky. Je to také on, kdo v našich řadách představuje hlavu jisté mafie. Natáhl do pelotonu řadu dalších hokejových rozhodčích, o jednom ještě bude řeč. 

Tak, a teď na trať. Ze Zichovce nejprve do Slaného. Věřili byste, že jsme tu podesáté? Tohle už je tradice, a pan tajemník Jiří Brabec nás pozval už i na příští rok, s díky zaznamenáváme, právě začíná příprava na rok 2020. V Libochovičkách jen kousek od Okoře nás starosta pan René Havelka pozval na molo nad zdejším rybníkem, takový úřad by mu mohlo závidět leckteré podstatně větší sídlo. V Družci jsme popáté za sebou. Pan starosta Zdeněk Kofent nás kdysi načapal při průjezdu Kladnem a hned nás pozval napřesrok do „své“ obce, slibuje, že bude plné hřiště místních. Jak řekl, tak nachystal – od té doby jsme ani jednou nevynechali, pokaždé jsme se náramně bavili a také si pochutnali. V Družci to berou z gruntu, s živou muzikou, s bohatým programem, mažoretkami, občerstvením, jednou dokonce pozvali starou gardu kladenských hokejistů, je to tu vždycky prima. Tentokrát jsme dostali nejen příspěvek od obce, ale i od zdejší paní doktorky a podnikatele, škoda, že to nebyla cílová stanice (snad příště?), zdrželi bychom se s chutí déle. Teď nás čekali v Berouně, časový plán je časový plán, do sedel a vzhůru na tamní náměstí, kde nás čekali místostarostové Mgr. Dušan Tomčo a Ing. Michal Mišina a tamní folkový soubor. V Rudné nás vítal pan starosta Lubomír Kocman. Děkujeme za vlídné přijetí, a hlavně za to, že jste s námi jel už z Aše. Není mnoho takový starostů, všechna čest.

Praha a cíl na dosah. Sjezd do Jinonic vedlejší silnicí, která připomíná zvlněným asfaltem motokrosovou trať. V levé zatáčce se na valše láme přední kolo Josefova stroje, následuje neodvratný pád. Rozbitá kolena, ruce, tržné rány na obočí a na čele, Pepa je zakrvácený a otřesený. Lékařů kolem je dost, rozhodnutí jasné. Sanita veze Pepu do motolské nemocnice, pan prof. Pafko maroda ohlašuje. Tentokrát je Josef zašit nikoli na pokoji v hotelu, jak se toho po první etapě ujal pan doc. Vokurka. Milí správci téhle silnice, pošleme vám snímek Josefova zalátaného obličeje, pověste si ho na zeď.

Peloton se vydal do cíle na Letné v Národním zemědělském muzeu díky Ing. Zdeňku Víchovi, tamnímu ekonomickému náměstkovi. Je v našem týmu už několikátý rok, šlape z Aše, tady je naším průvodcem. Vítá nás pan Jan Čižinský, poslanec a starosta Prahy 7. Atmosféra je stísněná, není nám zrovna hej, když našeho protagonistu zašívají v Motole. Symbolický šek tedy přebírá Saša Fedoročko, naposledy se rozhlédneme ze střechy Národního zemědělského muzea po Praze (pokud jste tu ještě nebyli, rozhodně to napravte!) a hajdy spát.

Podtrženo sečteno: Josef sešit, nezlomen, mančaft ještě víc stmelen a drží.  Vy držte Pepovi, nám a tedy především dětem, kvůli nimž šlapeme, palce. Pokud možno – dobrou.  

Jan Králík