A je to tady, finis coronat opus, poslední etapa, poslední stovka kilometrů. Včera jsme sice skončili ve Šlapanicích, ale spali jsme v Brně, abychom ráno slavnostně odstartovali z náměstí Svobody, odkud nás do Ivančic vyslal radní pan Jaroslav Suchý.

          Než ale vyrazíme, představíme ty, bez nichž bychom nedojeli nikam, kteří tvořili podpůrný tým, starali se, abychom se my nemuseli starat. O Martině Střížové viz 1. etapa. Začneme u Jaroslava Bystřického, který pečuje o naše zavazadla. Řídí VW Crafter z Top Centra Hodonín, který si půjčil týden před startem, aby v jeho nitru vybudoval až do stropu police a přihrádky pro všechny propriety nutné pro cyklotour, aby se nic nezašantročilo a všechno bylo po ruce. Crafter každé ráno napěchuje naší bagáží, která je v podvečer vždycky úhledně vyskládaná před hotelem, takže nikdo nemusí čekat nebo se přehrabovat v autě a hledat tu svoji tašku.

          Miloš Prát vodí skříňový Peugeot, který nám už po sedmé zapůjčil Ing. Bohumil Mášek z Peugeotu Plzeň (děkujeme). Ve voze jsou vysoká kola, která zprvu sedlal Pepa, potom Ivan Bukert, je to současně sběrný vůz, když někdo píchne nebo zkrátka už nemůže dál.

          Artur Šram má na starosti VW Caravelle, zapůjčený od Škoda Auto (viz 5. etapa, všechna další auta jsou také od téhož sponzora), má na starosti navigaci, jede před pelotonem, najíždí si oklikou, když jedeme po cyklostezkách, zařídí, přiveze, odveze co potřeba, nesmí zabloudit a také nezabloudí. Všichni tři hoši od volantu jsou v dobrém rozmaru a stále s úsměvem, Arturovo radostné halekání moravské písničky Javore, javore! je pověstné.

          Matěj Motyčka jede s Ivo Dvořákem v Kodiaqu. Matěj řídí, občas konferuje a má na starosti video, Ivo fotografuje. Tohle auto je chvíli vpředu, chvíli za námi, pak jede vedle nás případně stojí v polích, protože Ivo dokumentuje cyklotour ze všech možných i nemožných pozic. Je úžasné, jak zdánlivě jednotvárný peloton umí podat.

Petr Veselý organizuje spolu s Martinou Střížovou, co potřeba, je všude a nikde, mnoho organizačních náležitostí vyřídil dlouho před startem. Monika Zálešáková se stará, abychom měli na zastávkách co pít a co zakousnout.

Na každou štaci musí před námi dorazit Vojta Polanský, moderátor, který na náměstí, před školou, před obecním úřadem, zkrátka všude, kde zastavíme, musí rozložit a zapojit aparaturu, aby místním přiblížil náš projekt, a když dojedeme, představil peloton, Pepu, některé osobnosti a představitele města nebo obce. Když odjíždíme, Vojta honem balí a pílí do další zastávky. Nestalo se, abychom byli někde dříve než on.

Spolu s Vojtou jezdí dvě obětavé dámy, které – zatímco si Vojta chystá své nádobíčko – ony rozkládají stolek a na něj nachystají naše ponožky, trička, čepice, náramky, zkrátka drobnosti s naším logem, které nabízejí zájemcům a tím zvyšují příjem na konto. Jsou to Marcela Polanská, snacha Vojty, a Marie Víchová, manželka Zdeňka, který jede s námi, viz 6. etapa. Děvčata, děkujeme.

  Ještě externisté, avšak nikoli nováčci v pelotonu, totiž dva motorkáři, kteří nás spolu s policií doprovázejí a na křižovatkách zabezpečují. Bez nich bychom mnohdy neprojeli, případně bychom do cíle ani nedojeli. Vladimír Rouchal je řidič autobusu, Roman Matyus bývalý polda a opustil nás včera večer. Ne ne, nevzdal to, jen musí být dnes ráno na svatbě. Na svojí… Jestliže deset dnů doprovázel naši cyklotour zatímco jeho nastávající zařizovala všechno kolem svatby, bere si Roman světici. Zlomte vaz!!!

Pochopitelně všichni jmenovaní, stejně jako všichni v pelotonu, jedou o své dovolené a za své peníze. My na kolech si to přece jen užíváme. Ti, kteří se o nás starají, už tolik ne.

Teď tedy konečně vyjedeme z Brna do Ivančic přes pěkných pár kopců. Přijeli jsme vychladlí, zatím to není na opalování. Zahřálo nás tu občerstvení a pan místostarosta Roman Sládek, který nás vyprovodil na další štaci.

Tou byla dukovanská elektrárna, a u ní náš dlouholetý partner Nadace ČEZ. Realizaci našeho projektu totiž dlouhodobě podporuje Nadace ČEZ. U elektrárny nás uvítali skvělými makovými a jablečnými koláči se zdejší originální limonádou. Oproti klasickému scénáři, kdy odsud jezdíme do Rouchovan, přijely Rouchovany sem k elektrárně za námi, tedy jejich starosta Vladimír Černý. A do třetice jsme dostali třetí symbolický šek od nedalekého pana restauratéra Karla Malého, který nejen že zajistil občerstvení, ale s šekem poslal svého tříletého juniora, aby nám přednesl básničku „Závodní pětka předjela dědka“. Třikrát děkujeme za předané šeky, malému Malému jsme od srdce zatleskali.

Vzhůru k cíli přes Vémyslice, kde jsme na plovárně zvládli klobásku a bez koupání mířili do Miroslavi k zámku a do amfiteátru, kde nás přivítala paní starostka Eliška Nohavicová s dětmi z místní školy, s nimiž program nacvičila paní učitelka Široká. To se na nás už usmívalo sluníčko a Znojmo bylo na dosah, čekal na nás místostarosta Mgr. Jan Blaha.

ZNOJMÓÓÓ!!!!! Jsme v cíli, odškrtáváme si desátý ročník. Podáváme si ruce, objímáme se, dělá se nám tak trochu knedlík v krku, těch deset dnů lidi hodně sblíží a upevní stará přátelství. Jsme šťastní i trochu smutní z toho, že je to už za námi, slibujeme si, že nejpozději za rok… Jedenáctý ročník se začne chystat možná už zítra.

Máme-li připomenout někoho z těch, kteří projeli celou tour od Aše až po Znojmo, tedy alespoň Zoe Hrubošovou z Drslavic u Uherského Brodu – je jí šestnáct a tenhle výkon podala podruhé, už vloni s námi jela. Jen v těch kopcích by nás neměla předjíždět s takovou lehkostí… Druhý hrdina je koloběžkář Ladislav Bartůněk. Nejenže dojel (o čemž nemálo z nás pochybovalo), ale držel s námi krok, což i optimisty překvapilo. Klobouček… V cíli s námi byl i Honza Bicek, který nás už čtvrtý rok sleduje odkudsi shůry. Stále na něho myslíme, jako by jel s námi.

Závěrem hlášku, kterou Vojta Polanský často opakuje, snad abychom si to všichni zapamatovali: Zdravý člověk má tisíc přání, nemocný jen jedno. A když onemocní dítě, je nemocná celá rodina. My se snažíme, aby to tolik nebolelo. Také díky vám se to snad trochu daří.

Jak řekl Saša Fedoročko, byli jsme skvělý orchestr, a i když dirigentovi dvakrát upadla taktovka, na výsledném dojmu to vůbec nebylo znát.

Opatrujte se, ať se vám všem daří. Nejpozději příští rok na viděnou, na slyšenou, na přečtenou

Jan Králík

P.S. Ještě výsledek dražby zvonu na stuhy na náměstí ve Znojmě: vydražil se za 35 000 Kč, jeho majitelem se stal Michal Měcháček ze Starého Města. Díky.