Našinec si vzpomene na první ročníky, kdy nás jela hrstka, spali jsme na hromadě v jedné místnosti jakési turistické ubytovny, bez doprovodu, dobrovolníci půjčili své auto, nějak jsme to přečkali.

Dnes je to cyklojízda pro peloton lidí, bezvadně organizovaný, jednomu ani nepřijde na um, že to někdo musí předjednat, zajistit, zabezpečit, vykomunikovat, domluvit, vyúčtovat, sepsat, odsouhlasit a uzavřít, což je celoroční „zábava“. Tak třeba ubytování pro účastníky, přičemž se jejich počet den ze dne mění. Zajistit doprovodná vozidla, domluvit sponzory (jsou jich desítky, od Škoda Auto po drobné živnostníky), dohodnout s nimi podmínky, získat od nich loga na dresy, na auta, na plakáty (pak jim poslat ke schválení návrhy), jednat s městy a obcemi, jimiž se jede, zajistit fotografa, správce webu, vést účetnictví, uzávěrky, dojednat dotace, na všechno dohlédnout, sehnat řidiče a tak dál a tak podobně, pak třeba řešit výměnu dresu, když si někdo v nadšení objednal malou velikost na své velké břicho, nebo jmenovky na bagáž, nebo identifikační náramky. Jo – a taky musí chodit do práce, protože to všechno dělá v rámci nadšení a dobré vůle. Jsou tací, kteří to tak opravdu dělají.

Ale nejdříve dnešní etapa. Začala vyjmutím klíštěte z lýtka prof. Jana Pirka, to se jednomu nepodaří každý den, aby se pinzetou rýpal v takové noze a ránu (!) dezinfikoval slivovicí, ale jaká pomoc v polních podmínkách.

Na start vyrazilo 49 jezdců na 47 kolech, jednom vysokém (to dá rozum) a jedné koloběžce (to už rozum moc nedává). Její majitel Ladislav Bartůněk s námi drží krok a hodlá dojet do Znojma, čemuž po dnešku už věříme. Ještě ke startu: Je s podivem, že vyjíždíme na čas, na čas přijíždíme do měst, kde jsou plánované zastávky, a načas odjíždíme. Je to dáno jednak naší kázní, jednak hlídáním času, který má na starosti Petr Vlček a Vojta Polanský, který vládne na štacích mikrofonem a zesilovačem, takže nelze přeslechnout jeho „do sedel“. Připomínáme to proto, že v raných dobách jsme přijeli do partnerského města o půldruhé hodiny později, kdy na radnici už nebylo živé duše.

Dnes se během cesty přidal sem tam někdo nebo hromada dětí nebo skupina cyklistů, zkrátka kdo měl chuť a čas. První zastávka: v Nejdku nás přivítala místostarostka Pavlína Schwarzová a děti ze ZUŠky pod vedením paní učitelky Jany Uhlíkové. V Ostrově nad Ohří už svítilo sluníčko a bylo správné cyklistické počasí. Pan místostarosta Ing. Marek Poledníček nás nejen přivítal, ale pozval do zámku, krásně zrenovovaného se zaskleným atriem. Tady měli skvělý nápad – připravili nám kelímky s kousky nejrůznějšího ovoce, což nám šlo náramně k duhu, děkujeme. V Klášterci nad Ohří jsme přijeli na sportovní areál u řeky, kde nás kromě starosty pana Ing. Štefana Drozda uvítali tři bubeníci ze ZUŠky, a pište si, že to byl rachot. V Kadani, kde byla další zastávka a občerstvení, se nás ujal pan starosta Jiří Kulhánek a místostarosta Jan Losenický, kteří nám předali nejen šek (podobně jako v předchozích městech), ale také nám vysvětlili, proč je to více než nezaokrouhlených 32 tisíc – posbírali to místní občané, sešly se peníze ze sbírky tamní dílny a pochopitelně i z městské pokladny. Skvělý byl Klásek, skupinka deseti dětí z mateřské školky, s nimiž paní učitelka Gabriela Suchánková secvičila vystoupení na téma Na kole dětem. Dojemné.

Milá paní starostka Mgr. Zdeňka Hamousová nás uvítala v Žatci, hrála tu muzika a my si podali ruce, že jsme to dneska v pohodě a poklidu zvládli. Shodli jsme se, že je velká škoda, když se v běžném životě ženeme kolem měst, aniž bychom v nich zastavili a potěšili se tím, jak jsou jejich náměstí a centra zvelebená, jak se šidíme, když tam nezastavíme. Můžeme-li radit, zkuste to někdy kdekoli, nebudete litovat. 

Takže v pět v cíli a zbývá rozdělit těch skoro osmdesát lidí na pokoje tu a onde, což musí být dávno předem nachystané. Kdo to má na starosti? No přece ten, kdo má na starosti všechny ty shora uvedené povinnosti, ten, kdo cyklojízdu bekuje, jak řečeno výše: Martina Střížová, která má na hrbu kde co a ještě víc, v profesním životě vedoucí laboratoře nemocnice na Obilním trhu v Brně. Martino, díky.

Jan Králík