Nejprve 85, 147, 165, 200 000. Na ta čísla dojde, ale než se tak stane, pro všechny dojmy bych je nepodržel. Tak tedy start z Žatce o půl deváté, dnes na nás čekala krátká etapa, nakonec vyšla o 6 km delší, než původně počítáno. Ze všech nejpružnější byl na před hotelem Pepa Zimovčák, jehož si večer vzali do práce manželé Břízovi z Rehabilitace Žatec. Když viděli, jak se zrasoval, dali mu gratis masáž.

Na náměstí se na chvilku vedle sebe ocitli nejmladší a nejstarší účastníci, tedy je představím. Marianu Burianovi jsou dva roky, táta Petr je jedním z dobrovolníků, který řídí doprovodný automobil, a juniora vzal s sebou. Protože ho nemá kdo hlídat? Vůbec ne. Bere ho sebou na všechny sportovní akce, i na naši cyklotour, odrážedlo sebou. Odmala ho promořuje a zasvěcuje do aktivit, aby juniorovi přešly do krve, mimo jiné i to, že si lidé mají pomáhat.

            Doyenem je pan profesor Pavel Pafko, v červenci mu bude 79. K vysokému kolu a následně k této akci přišel před lety v tramvaji. Z ní zahlédl muže na vysokém kole, což ho chytlo u srdce a ke svým 60. narozeninám si toto kolo přál. Tedy si ho opatřil, a tak ho i dostal J. S kolem přistoupil do Českého klubu velocipedistů 1880, kam ho přivedl kronikář letošní cyklotour a kde se seznámil s Pepou Zimovčákem, rovněž členem ČKV 1880. A už to bylo. Pan profesor se zúčastnil všech cyklotour, ale ne vždy od startu do cíle, měl a má také jiné povinnosti. Tak a teď na trať!

            První číslo 85: Tolik nás vyjelo z Žatce. Kde se všichni vzali, když se nás ubytovala polovina? Ví čert a není to důležité, zkrátka se přidali ti, kdo nás chtěli podpořit, díky za to. První zastávka se odehrála v Postoloprtech s účastí starosty Mgr. Zdeňka Pištory a místostarosty Mgr. Karla Folbera. Představily se nám mažoretky, které už zítra jedou na mistrovství republiky. Věděli jste, že se v tomto oboru „jede“ celostátní liga? Dojemný byl finanční příspěvek, který sebrali zdejší školáci mezi sebou. Kolik nikdo neví – oni to nepočítali, zkrátka nám to přinesli a vysypali do naší zapečetěné kasičky. Nešlo jim o číslo, ale o gesto. Hezké, děkujeme.

            Z Postoloprt nás už vyjelo 147. Kdyby všichni mířili do cíle a chtěli se ubytovat, asi by Martinu Střížovou kleplo. Byly to ale naštěstí školáci, kteří nás doprovodili do Nečemic. Před školou nás uvítali vývarem a šopským salátem, skvělý nápad, možná paní učitelek Moniky Schubertové a Mgr. Kateřiny Pfertnerové. Milá pozornost přes odjezdem: zdejší školáci vytvořili na počest naší akce moc hezké placky na dres s motivem kola. Vážíme si toho.

            A teď pozor, drobná změna programu: Odsud přes most jsme zajeli k nedávné ruině stodoly, kterou necelý rok dává do latě Jaroslav „Hořák“ Hořava, rovněž člen ČKV 1880, nadšenec, všeuměl, dobrodruh a vůbec pacient, který si vzal do hlavy, že z té barabizny vytvoří muzeum kol, jízdních a polétných aparátů, které sám staví a shání. Pásku přestřihli profesoři medicíny Pafko a Pirk (když už se jedná o pacienta), na niž se oba a Pepa podepsali a kterou nám Jaryn dal, abychom ji vydražili ve prospěch konta Na kole dětem. Jaryne díky, vy ostatní si připravte prasátko na dražbu. Doufejme, že až pojedeme kolem příště, bude už Archa Jarynova, jak ji nazval, hotova. Vypadá to na práci tak dvě odpoledne, jak někdo pravil, nebo spíš na tři roky, jak opravil někdo jiný. Good luck!   

            A jedeme dál do Mšených lázní. Drobná odbočka, jak jsme s nimi kdysi navázali kontakt. Jeden z nás tu rehabilitoval se svými zády, do nichž mu našroubovali osm vrutů a dvě vzpěry. Bylo to v době voleb, on šel volit v dresu Na kole dětem. Copak to máte, ptala se u urny paní starostová, a pak ho odvedla za panem starostou. Pan Ing. Josef Bíža pravil, že se mu to líbí, dostal kontakt na Pepu Zimovčáka a byla ruka v rukávu, protože to myslel vážně. Od té doby je to naše standardní zastávka, nejraději kolem oběda, protože nás tady paní kuchařky zdejší školy rozmazlují a paní Bížová vždycky napeče čtyři plechy makových buchet. Ach, paní starostová…

            Cíl byl dnes v Zichovci, obci, která má 165 občanů. Co si tak asi pod takovou vizitkou představíte? Asi sotva náramně učesanou obec, s krásným sálem, úžasným penzionem a vedením obecního úřadu velkého kalibru. Pan starosta Roman Vorlíček a hostitel pan Ivan Husák nás napínali, když nejprve pozvali na pódium školní orchestr Kvíliš ze základní školy Kvílice. No a pak nám předali šek a na něm ta ohromující číslice 200 000. Za tou úžasnou částkou stojí nejen obec, ale řada sponzorů, které starosta a jeho kolegové obešli a zasvětili je do projektu. Standing ovation jsem já osobně zažil při naší cyklotour poprvé.

            A zazvonil zvonec, dnešní pohádce je konec. Pokračování zítra.

Jan Králík