8. etapa - Tour d´Europe
Našemu probuzení na benzínce předcházely ranní odjezdy kamionů, které nás nenechaly dlouho spát. Zatím co při mé nedávné návštěvě jižních zemí jsem vypozoroval, že se po 8. hodině na benzinkách odehrává čilý ruch, kde se scházejí řidiči od dodávek, řemeslníci í místní policisté na svou ranní dávku malé silné kávy, zde zela restaurace téměř prázdnotou až do našeho odjezdu. Inu jiný kraj jiný mrav. Vyjeli jsme před devátou a po několika málo zvlněních se cesta narovnala a jako by si to i vítr chtěl s námi udobřit, začal foukat Ivanovi do zad. Zpravidla jedu o kus dále a počkám na něj, ale tentokrát to o kus dále jsem začal protahovat, protože Ivan byl s podporou větru za chvíli za mnou. Mohli jsme vypnout i navigaci neboť zde vede jedna přímá cesta směrem na Sandomierz a všechny ostatní z ní odbočují. Ta vzdálenost od našeho výjezdu činí 110 km. Pro mne, co by obyvatele malé země, je to zážitek. U nás republiku ze severu na jih projedu cca za tŕi hodiny, ale tady se jede a jede a stále jsem v jedné zemi. Cestou na Sandomierz krajina vypadá jak někde u Tovačova nebo u Pardubic. Roviny občas rybníky, čapí hnízda a lesy. Čas od času nás překvapí nějaká sakrální stavba svou velikostí a okolní úpravou. Když si tak o všem za volantem přemýšlím, zastaví mně Ivan a v ruce drží hřib křemeňák. Povídá: "Aby bylo něco k večeři do omáčky". Zde je vidět co všechno se dá dělat při jízdě na kole. Protože čas byl dobrý, mohli jsme si dovolit i oběd. Volba padla na pirohy jako místní specialitu a byly výborné. Odpoledne jsme přijeli do Standomieře a museli se rozdělit. Ivan mohl městem a já zase po čtyřproudém obchvatu, kde kola nemohla. Tak se alespoň daly nafotit snímky místního hradu. Vydali jsme se dále po proudu řeky Wisly a zjistili, že řeka je zde již tak široká, že v některých vesnicích je lepší mít převoz s převodníkem, než stavět most. Bylo již pozdní odpoledne a blížili jsme se k 150 km z dnešního dne. Opět jsme přejeli řeku Wislu tentokrát po mostě a ocitli se ve městě Annopol. Zatím co Ivan pořizoval snímky řeky, já jsem si všiml útulného hotelu na okraji města. Zeptal jsem se lidí postávajících venku na nocleh a sprchu a paní majitelka, která byla jednou osobou z hloučku nás překvapila vstřícnou nabídkou umýt se zcela zdarma a ještě se můžeme utábořit na zahradě hotelu. Tak nevím, jestli ta vstřícnost, kdy nás nechávají se umýt a vyspat je způsobena naším neodolatelným šarmem nebo vypadáme tak zbědovaně, že se nad námi každý slituje.
8. etapa - Tour d´Europe
