29. etapa - Tour d´Europe - do Petrohradu na vysokém kole
Je 16,5 stupně pod mrakem. Dostávám zprávu, že to v Čechách není o moc lepší. Opouštíme Tykkimäki a jedeme hlavní silnicí směr Mikkeli. Je to silnice první třídy, přesto na ní není takový provoz, jako jinde na hlavních tazích. Název Finsko země tisíců jezer je velmi příhodný. Cesta se vine každou chvíli podle nějakého jezera. Na některé je vidět, jiné je za stromy, u dalšího je odpočívadlo, aby se dalo i dobře fotit. Je zde ještě něco. Jakmile člověk vystoupí z auta, aby se porozhlédl, tak se v trávě objeví právě zrající lesní jahody. Je jich v této části docela hodně. Ale tu největší pro sebe objevil Ivan. Viz foto. S příjezdem do Finska se objevily také načervenalé skály. Netvoří hory co do výšky, ale vykukují z jezer, jsou v lesích, často jsou skrze ně vytesány průsmyky pro silnice. Je to jiná krajina než Pobaltí. A pro jízdu na kole je to každou chvíli táhle nahoru a zase dolů. Docela dřina.
Za městem Mikkeli se odkláníme více na východ. Zde je již velký provoz a v určitém úseku i zákaz jízdy kol. Vše se daří vyřešit, avšak přicházející déšť nikoliv. Sedáme si společně do auta a čekáme, co bude. Po půl hodině se na chvíli zklidňuje. Proto pokračujeme v cestě. Záhy se vrací a při opakující se jízdě nahoru a dolů to hodně ubírá sil. Na chvíli nás rozveselil pán, co zastavil, když jsem čekal na Ivana a vyptával se na všechno možné. Pak popojel, aby si jej vyfotil, jak jede na kole. A tak se ho ptám, zda je novinář a on, že ne, že je jen hodně zvědavý člověk. Je z Irska a ve Finsku má chalupu. Zajímavá kombinace. Před městem Juva se objevují dva kempy. Do prvního se jedu podívat autem a raději se hned obracím zpět. Druhý je o 5 km dál. V cíli je to 144 km. Ubytujeme se, uvaříme polévku a znovu začíná pršet. Ještě, že má kemping ve vybavení kuchyň a malou jídelnu. Tam doděláváme zbytek večeře a v jídelně zůstáváme až do večerky.