27. etapa - Tour d´Europe - do Petrohradu na vysokém kole
Vždy mám dobrý pocit, když ráno opouštíme kempink s umytým nádobím, vychlazenými potravinami z lednice, čerstvými zásobami vody, nabitými mobily a uvařenou kávou na cestu. Tak tomu je i dnes. Ivan tomu říká happy day. Tím, že jsme na okraji Tallinnu, můžeme naložit všechna kola a odjet se podívat do centra a zajistit si místo na trajekt směr Helsinky. Když se zorientujeme v systému organizace nástupů na trajekty dozvídáme se, že odjezd je možný v 13:30, že na pozdější čas je již vše plné. Nemáme na výběr. Na prohlídku města nám zbývá asi 1,5 hodiny. Naštěstí je historické centrum velmi blízko přístavu a tak se do něj hned vydáváme. Již majitel kempu nám vyprávěl, že historické jádro je podobné Praze a myslím, že má pravdu.
Dle našeho názoru Tallinn patří mezi města, která mají šmrnc, a stálo by za to jej navštívit na delší čas. Najíždíme na seřadiště. Jsou zde čtyři terminály, my se dostáváme na D. Vepředu vidíme loď s názvem Megastar. Po vjezdu na loď podle digitálního ukazatele jsme asi 652 vozidlo. Vystupujeme a vydáváme se nahoru. Loď má tuším 10 pater. Myslím, že to je 9 patro, kde jsou veřejné prostory pro cestující. Vypadá to zde jak v nákupním centru před vánoci. Následně se dozvídáme, že to je nejnovější loď společnosti Tallink, která pojme až 2800 pasažérů a přibližně 680 aut. Však také měří 212 m na délku a na šířku má 31 m. Jdeme se podívat na palubu a až se loď dostává na volné moře, vracíme se zpět a dáváme si oběd. Vzdálenost přibližně 80 km zvládá cca za dvě hodiny. Slušný výkon.
Jsme ve Finsku. Helsinky nás vítají polojasnou oblohou a na ostrůvku před přístavem spatřujeme koupající se lidi. Jeden z cestujících Čechů stojící náhodně vedle nás, říká tomu druhému.
"To tady přece nemůže být taková zima, když se koupou." Po vylodění se snažíme najet do středu města, abychom si užili to, na co nám v Tallinnu nezbyl čas. Avšak s veškerým nákladem máme dost vysoké auto a tak se do podzemních parkovišť nedostaneme. Chvíli nám trvá, než zaparkujeme. Procházíme si střed města a zjišťujeme, kolik lidí posedává či polehává na parkových trávnicích. Je to jakýsi víkendový piknik a nejen v centru města. Následně se vydáváme k olympijskému stadionu, kde Emil Zátopek a jeho manželka slavili velké úspěchy v roce 1952. Areál je z části v rekonstrukci, ale oběma nám bylo příjemně z toho, že jsme na takovém místě mohli být. Přichází večer a my se vydáváme do campingu na okraji Helsinek, abychom se zítra opět vydali na cestu. Po příjezdu k nám přichází jeden z ubytovaných Finů a říká: "A já myslel, že to přijel nějaký cirkus". Stačí jednou přijet s koly na nosiči a hned to změní úhel pohledu.
27. etapa - Tour d´Europe - do Petrohradu na vysokém kole
