Bomaderry - Thirroul, cesta po břehu oceánu

Ráno jsme byli všichni tak trochu v očekávání co se stane. Při včerejším servisu Josefova vysokého kola jsme totiž zjistii, že místní velmi hrubý asfalt vysokému kolu moc nesvědčí. Již druhá guma, tvořící pneumatiku, je tak poničená, že by další jízda na ní mohla být velmi nebezpečná a to zejména ve sjezdech. Další náhradní už nemáme. Když šel Josef Zimovčák spát, tak jsme se všichni usnesli, že z důvodu bezpečného dokončení naší mise, koupíme ráno Josefovi nějaké normální kolo. Honza hned vyhledal na webu bazar v okolí, kde měli kolo v nabídce a bylo rozhodnuto. Ráno po snídani vyrazil Honza pro kolo a my ostatní jsme se balili na cestu. Josef už říkal, že bychom měli jet, ale my jsme trpělivě čekali až se Honza vrátí z města. Pak přijel a měl skvělé kolo za pár dolarů. Josef nesměle nakukoval do auta a my jsme se báli, jestli nás s tím nevyžene. Nakonec vše dobře dopadlo. Josef byl rád, že jsme to takto udělali, protože už si sám uvědomoval, že stav gumy na vysokém kole je špatný a je třeba ji ještě uchovat pro projížďky a přednášky v Sydney. Honza a Jirka Zimovčákové bleskurychle seřídili Josefovi kolo a mohlo se vyrazit. Jeli jsme dneska tedy všichni na normálních kolech. Nejelo se tentokrát po dálnici, ale po Grand Ocean Road, takže aut nebylo mnoho a dokonce velká část cesty byla po rovině. Jeli jsme pěkně svižně až do Gerroa, kde byla první přestávka v kavárně. Pak jsme vyjeli do kopce nad obec a nestačili se divit. Výhled na oceán a 7 mil dlouhou pláž bych úchvatný. Připadali jsme si, že koukáme na reklamní obrázky cestovní kanceláře a to jsme měli všechno naživo. Pak naše cesta vedla podle oceánu do města Kiama. Bohužel zde cestou praskl Jirkovi Kalábovi drát v předním kole a nemohl jet dál. Josef Berger mu však nabídl své přední kolo, protože ho dnes trochu bolel otlačený palec na noze a byl rád, že si odpočine v autě. V Kiama je krásný přírodní úkaz, který se jmenuje Blowhole. Jsou zde dva, velký a malý. Celé to spočívá v tom, že ve skále na pevnině je díra, která je  spojená s oceánem a při správné konstalaci vln a větru vždy vystříkne z díry velký gejzír vody. Little Blowhole fungoval skvěle, ale Kiama Blow Hole, neboli ten velký, vystřikoval jen málo. Byly dneska malé vlny a vítr byl jihovýchodní. Dle údajů na ceduli je nejlepší tento jev, když je vítr severovýchodní. Takže jsme měli trochu smůlu. Pak jsme už pokračovali v cestě směrem na Wollongong. Nejprve jsme jeli krásným lesem pným pavučin přes cestu, ale pak jsme se dostali už do hustě obydlené aglomerace, kde bylo trochu o strach jet na kole po silnici. Aut bylo mnoho a stále přibývala. Jak ohromný rozdíl proti místům, kde jsme někdy neviděli za celý den více než 10 lidí. Naštěstí tady bylo hodně cyklostezek a cyklotras. Projeli jsme postupně několika navazujícími městy, také kolem ohromné železárny (první továrna, kterou jsme v Austrálii viděli). Pak jsme se dostali do hodně hustého provozu a unikli úhybem k oceánu i když nám to navigace moc nedoporučovala. Bylo to skvělé rozhodnutí. Jeli jsme pak posledních cca 20 km po krásné cyklostezce vedoucí úplně na hraně pláží. Byly zde nádherné výhledy na moře i pláže. Projížděli jsme ohromnými upravenými parky, kde mnoho lidí běhalo nebo jen tak cvičilo. Surfaři řádili na vlnách oceánu. Bylo o prostě krásné. Pak jsme dorazili do Motelu v městečku Thirroul, které přímo ze severu navazuje na Wollongong. Dali jsme si v místní restauraci večeři a svezli místní zájemce na vysokém kole. Zítra nás čeká posledních 80 km do Sydney, tak si na to trochu odpočineme. Dneska jsme ujeli 104 km a nastoupali 687 metrů.