37. den cesty Ivana Burkerta do Skotska
Vstáváme v sedm. Je 15°C a mlha, že by se dala krájet. Ivan chce vyrazit co nejdřív, dokud neprší. Dávám mu dva toasty se šunkou ještě do postele, kde dopisuje deník. Po půl deváté vyráží na Dunnet Head, cíl naší cesty. Hned jak pobalím náš bivak, opouštím náš sleeping parking na hřišti teamu FC United Fiddle (Slovanu Houslice) hrajícího místní okresní přebor a jedu za Ivanem. Dojíždím ho na šestém kilometru v nepříjemných kopečcích. Hned za horizontem zastavuju, aby se mohl převléknout do suchého. To nám to hezky začíná. Na třináctém kilometru potkáváme oproti Skota na kole, který jede Tour okolo Skotska a říká, že nás nepříjemné kopce teprve čekají. Bohužel měl pravdu. Jedeme už skoro tři hodiny a na 29. kilometru je Ivan na šlupky. Dávám mu traťovku a dělám rozborku kola, mažu čep řízení a měním zadní kolečko. Aspoň si trochu odpočinul, ale za chvíli už zase sedí na kole. Do cíle nám zbývá 58 km, mlha je snad stále hustší a za chvíli bychom se měli stočit na sever do vnitrozemí a tam už by snad takové kopce být neměly. Ještě od moře mírný dvoukilometrový stoupáček a vypadá to nadějně. Dokonce nám fouká do zad, a i mlha se začíná rozplývat. Ivan si pochvaluje, že po výměně zadního kolečka se mu jede líp. Ani už u mě nestaví na každém parkovišti. Míříme na město Thurso ležícím na severním pobřeží. Jede se tu opravdu podstatně lépe, a i kilometry přibývají rychleji. Je půl druhé, máme ujeto 64 km a dokonce se místy ukazuje i sluníčko. To by byla velká odměna. Ivan dostává další toast se šunkou a rajče, trochu kafe a coly. Projíždíme městem Thurso a už se nezadržitelně blížíme k nejsevernějšímu výběžku Skotské pevniny. Severněji jsou už jen ostrovy Orkneye a Shetlandy. Ještě zastavujeme za městečkem Castletown a fotíme protější útesy. Ivan si bere suchý dres a za chvíli už jsme na poloostrově a před námi je posledních 7 kilometrů. A je to tady!!!! Stojíme u majáku na konci světa a máme slzy na krajíčku. Dorazili jsme do cíle cesty Dunnet Head. Máme za sebou 4.138 km a naše mise je splněna. Možná si někdo pomyslí, co z toho ti blázni mají? Ale my máme! Ty nádherné zážitky nám už nikdo nevezme. A ještě jednu věc bych chtěl zmínit. Skláním se až k zemi před úžasným parťákem Ivanem a jeho výkonem, odhodláním, vytrvalostí, sebezapřením, houževnatostí, výdrží a neskutečnou vůlí. Bylo mi ctí podílet se na této bláznivé cestě, za což děkuji hlavně Honzovi Plívovi, bez jehož přičinění bych se sem asi nikdy nepodíval.
Tímto ale naše cesta ještě nekončí. Když dá bůh a počasí, pojedeme se zítra podívat na ostrovy Orkneye a pak nás čeká ještě cesta domů. To už Ivan nepojede na kole, ale se mnou v autě. Je půl jedenácté, dopíjíme šampaňské, které jsme dostali od našich belgických přátel Pascala a Beatrice, ležíme v autě a píšeme.Nyní již nás čeká jen cesta autem zpět domů. Tak naviděnou u dalších cest.