33. den cesty Ivana Burkerta do Skotska
Probouzíme se na břehu jezera Loch Lomond kousek nad městem Alexandria. Vaříme čaj a do termosky kafe. Po snídani ještě prohlížíme mapu a plán je jasný, dojet co nejdál na sever. Uvidíme, jaký bude profil naší cesty. Tady podél jezera je silnice docela rovná, ale když se rozhlédneme kolem, je to samý kopec. Za 20 mil jezero opustíme, tak jsme na to zvědaví. Vyrážíme docela brzy, kolem půl deváté. Za první hodinu máme odjeto 19 km. Mezitím jsem stihl přeprat Ivanovi tílka v nádherně čistém potoce. Bylo to sice bez předpírky a jen na 12°C, ale myslím, že bude spokojen. Stojím na parkovišti, píšu report a zastavuje u mě cyklista s bágklama, tak předpokládám, že nejede jen do příští vesnice. Taky že jo. Je to Ital a jede z nejjižnějšího cípu Anglie a míří přesně tam, co my, na sever Skotska. Zajímá se samozřejmě o kolo a naši tour. Říkám mu, že když trochu šlápne do pedálů, Ivana dojede a uvidí ho v akci. Už sedí na kole a jede. Potkáváme se všichni na příštím parkovišti a klábosíme o našich výletech. Jmenuje se Gabrielle, žije v Londýně a je už sedmý den na cestě. Ivan má aspoň na chvíli parťáka. Zanedlouho budeme opouštět jezero a já bych docela potřeboval někde natankovat. Zadávám do navigace benzínky a nejbližší je 16 mil. Já mám dojezd 20 km. Posledních 6 mil k pumpě s nulou na ukazateli je hodně napínavých. Asi při mně stojí všichni svatí, už tankuju a doplňuji taky vodu. Za chvíli přijíždí Ivan a dává si polévku, kterou jsem mezitím ohřál. A teď už nás čekají pěkné kopečky. Ale nádherné. Stavíme na každém odpočívadle a fotíme a fotíme a fotíme. Pohybujeme se v nadmořské výšce kolem 360 m.n.m. a okolní kopce mají kolem 800 m. Skotská příroda nás nepřestává ohromovat za každou zatáčkou. Na kopečku vedle silnice hraje skotský dudák v kroji skotské národní. Je to trochu tahák na turisty, ale nedá nám, abychom si s ním neudělali fotku. Na jednom z odpočívadel se dává Ivan do řeči s českými turisty a já mezitím domlouvám s řidičem autobusu pivo, které by se nám hodilo do našich ztenčujících se zásob. Ještě jedno foto se zájezdem a frčíme dál. Sjíždíme údolím Glencoe až k moři, pokračujeme na sever podle zátoky do města Fort William, za kterým bychom chtěli přenocovat. A kde se vzal, tu se vzal, najednou se od někud vynořil náš italský kamarád Gabriele, kterého jsme viděli naposledy před 110-ti kilometry. Říká, že má zítra hodně pršet a že ještě dneska pojede, dokud to půjde. Tak radši taky kousek popojedeme. Jedeme s Gabriele dalších 20 km. Přijíždíme až k jezeru Loch Lochy a tady už to dneska po 164 kilometrech v půl deváté balíme. Loučíme se s Italem, který toho po 190- ti kilometrech ještě nemá dost. Máme krásné místo na nocování, sice u silnice, ale z jedné strany vodopád a z druhé jezero. Dáváme si dva lahváče na dobrý dojezd, já jdu chystat večeři a Ivan jde do bazénu. Po večeři si jdu také zaplavat. Voda je nádherně čistá, ale studená. Po desáté zalézáme do auta, protože nás začínají okusovat midges. Ivan píše deník a já report pro Vás, kdo nám fandíte.
